Vytvořit si určitý druh videonahrávky s mým nepřítelem – který je čirou náhodou všeobecně milovaným hráčem baseballu – nebyl zrovna okamžik, na který bych byla hrdá, ale vinu za to přičítám alkoholu nebo možná Spencerovu úsměvu tři vteřiny předtím, než naše šaty skončily na podlaze. Řekl, že to video smazal, což byl důvod, proč jsem nečekala, že mi ten blbec o pár měsíců později naruší rande sdělením, že máme problém. Jeho navrhované řešení spočívá v tom, že se vyhneme médiím pobytem v úkrytu jeho domu u jezera, a já hloupě souhlasím.

Než se naděju, zírají na mě dvě mrňavá očka. Ano, zjišťuju, že Spencer je sexy svobodný táta roztomilé holčičky. A to není jediný dějový zvrat, protože městečko u jezera jako by nás sbližovalo – všechny. Spencerovy a moje hádky vyšumí a naše pohledy jsou čím dál delší. Působí to, jako bychom se ztratili ve vlastním malém světě. A nakonec už si nejsem jistá, jestli je to Spencer nebo já, kdo se nás snaží přesvědčit, že by to možná stálo za pokus…