Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Nostalgickou cestičkou po denících Jestřába. Nevím jak dnešní čerstvé generace, ovšem já jsem měla ještě to štěstí, že jsem na „foglarovkách“ vyrostla. První díl. Končící rokem 1937, mě nějak minul, v tomto druhém sborníku jsou zmapovány deníky Jaroslava Foglara z let 1938-41. Dovětek „začínám psát Rychlé šípy je vše říkající. Kromě autentických zápisků, skic či vzácných fotografií máme tedy jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku skautství, schůzek, táborů, ale díky válečným letům i stručný zápisek ze 4.11.1940 Junáctví zrušeno, a také 16.5. 1941 Zrušen Hlasatel. Sledujeme období, kdy je pan Jaroslav Foglar redaktorem Mladého hlasatele, napíše Po d junáckou vlajkou spolu s dalšími 4 knihami. S úctou člověk prochází zápisy po zápisech, které jsou více méně zkratkovité, jednovětné, případně jen něco málo vět. Stručně, výstižně. O co stručný pan Foglar byl, o to vášnivější a zapáleněji tvořil a psal příběhy, které se stanou po několik generací motem, modelovým jednáním, pomocnou linkou pro ztracené duše, měřítkem férovosti, boje dobra se zlem, sportovní fair-play, charakterem, lakmusovým papírkem charakterových prvků hodných bobříků. Doporučuji všem, kdo mají přečteno, pro nostaligcké navrácení doby, kdy bylo dobro a zlo tak zřetelně od sebe odděleno. A kdo nepoznal a neměl tu čest a nečetl jeho již kultovní romány a díla, aby jim alespoň tento soubor deníkových zápisků přiblížili fenomén a navedli je do knihoven rodičů a prarodičů či městských knihoven a knihkupectví a seznámili se s pokladem, který nám Jestřáb svým přístupem a láskou, kterou vložil do svých děl, zde zanechal a aby měli to štěstí, že na ně duch skautství a vůbec Jestřábova charakteru dýchl a přenesli se do dob táboráků, kluboven, bobříků a nechali se inspirovat. Protože věřte, je čím.