Na třetí pokračování jsme čtenáři série Empyreum čekali jak na smilování. Velká očekávání, velké zahřívací akce, PR pěkně zmáknuté. Jenomže se musím, bohužel přidat k zástupu čtenářů, kteří zatím poslední díl série nehodnotí s takovým nadšením, jaká byla očekávání. A nemyslím si, že to způsobila opět roční pauza. Knížku jsem měla rozečtenou neskutečně dlouho, žádné dychtivé otáčení stránek s tím, co se na nich skrývá, se nekonalo. Autorka si udržuje nastínění a vykreslení světa Basgiathu. Stále sledujeme hlavní hrdinku, Violet, jak se vyrovnává s nástrahami, které ji válečné podmínky na kontinentu padají pod nohy, respektive do letek draků. S Xaidenem, svým partnerem, je povinnosti tentokráte rozdělují více, než spojují, ve smyslu vzdálenosti. Oddaní jsou si stejně silně. A to je asi jediná konstanta. Různé bojůvky, cestování z místa na místo, spousta postav, které se opět vynořují, avšak jelikož se skrze příběh nebylo možno s nimi citově navázat, čtenář je jen čistě akceptuje. Závěrečný cliffhanger by byl potencionálním tahákem pro pokračování, ovšem díky celkovému dojmu z třetího dílu vyjde tak nějak do prázdna. Více než vztah mezi hlavními hrdiny se autorka věnuje pozadí Violet, jejímu odhodlání, přesvědčování, odvaze čelit nepříjemnostem, řešit spoustu vnitřních démonů. Nevím, jestli autorka zamýšlela toto jako výplň. Jak jsem se někde dočetla, další díl nechává uzrát a uvidíme, jestli se autorka rozhodne na závěr nastavit hlavním postavám nějaký smysluplnou linku, kterou by se série pěkně uzavřela. Přeci jen stále je poplatné v nejlepším skončit.

Onyxová bouře je třetí díl série, kterou prostě miluju – a i když jsem nedala plný počet hvězd, nemůžu popřít, že jsem na tomhle příběhu závislá. Rebecca Yarros opět servíruje bichličku (632 stran!), a i když mi prvních cca 200 stran přišlo trochu rozvleklých, pak se to rozjelo a bylo těžké knihu odložit. Autorka si dává záležet na detailech, vztazích, vnitřních dilematech i akčních scénách – někdy možná až moc, ale mě tenhle styl baví. Připomíná mi to trochu Rowlingovou: všechno do sebe postupně zapadá a nic není úplně náhodné. A Violet? Ta se tu posouvá zase o kus dál – silnější, tvrdší, odhodlaná. Xaden je pořád temný, charismatický a komplikovaný... a jejich dynamika? Ta mě prostě baví! A draci? Ti jsou kapitola sama o sobě – pořád silní, majestátní a rozhodně víc než jen doplněk příběhu. Tenhle díl je drsnější, temnější, ale pořád hodně o emocích. A i když ne všichni přežijí (a ne, neřeknu kdo!), pořád je tu naděje, magie i láska. Už teď vím, že si další díl nenechám ujít. #Empyreum4 prosím kdy?