Neukotvený čas, neukotvené místo, kdesi u jezera Bala studentka architektury, Euphemie „Effy“ Sayerová prožívá svá studentská muka a přihlásí se do soutěže o návrh k restaurování sídla Hiraeth poblíž Saltney v Jižním cípu. Bydlí zde syn autora Effinina oblíbeného díla- Angharad. Je to pardox, protože ze všeho nejvíce by si Effy přála studovat literaturu, jenže žije v době, kdy žádná dívka fakultu nevystudovala. Na místě se seznámí se studentem literatury, Prestonem Héloury, který ji vnukne myšlenku, týkající se právě jejího oblíbeného díla Angharad. Rozhodnou se, přes různé pohledy na věc, spolupracovat a Effy přislíbí pomoci Prestonovi zjistit pravdu. Čím více se pravdě blížili, tím nebezpečnějším se jejich pobyt na bohem zapomenutém místě stává. Na cestě za poznáním také zjistí, jestli Král víl je pouze výplodem mozku, nebo opravdu existuje a na hlavní hrdiny tak opravdu působí. Většinou se stane, že u děl určití autoři používají (až nadužívají), určité fráze a zde takovou bylo zvolání „Světci“…. Autorka krásně vystaví a čtenáři představí nehostinný jih, mokrý, vlhký, bažinatý, slizký, pokrytý mechovím, a hlavně chladný. Přestože autorka píše Er-formou, postavy jsou krásně vykresleny, čtenář soucítí z minulostí Effy, rozumí důvodům Prestona, chápe jejich uchvácení autorem Angharad. Potřeba rozuzlení, přijití věci na kloub, je, řekla bych, v lidském DNA, proto bylo číst knihu záživné, dobrodružné, překvapivé. Autorka umně vedla čtenáře až do finále, které jsem si osobně užila.