Pojďte se podívat do budoucnosti. Nechte Markétu Lukáškovou, aby nás zavedla na místa, kde by se snad ještě mohlo dát žít. Ale pozor! Nevěřte všemu, co se vám na první pohled líbí. Výšina, uměle vybudované město, v době, kdy se jinde už skoro nedá žít. Je vysoko v horách, je tu vše, co potřebujete, dokonce i květinová archa, která zachraňuje vegetaci na Zemi. Mia a její rodina sem právě přijíždí, zvykají si na nový domov, ale postupně oni i ostatní zjišťují, že se dá utéct před spoustou věcí, kromě vaší minulosti. Nádherná obálka a jistota v podobě Markéty Lukáškové – díky těmto věcem jsem se pro Výšinu rozhodla a jsem moc ráda. Je to skvělá kniha, kterou když začnete číst, tak nebudete moci přestat, dokud nebudete na konci. Je tu spousta vypravěčů, ale nebojte, neztratíte se v nich. Krátké kapitoly, které přidávají na čtivosti. Ale hlavně, nejedno tajemství, které vás nutí číst dál. I když se děj knihy odehrává v budoucnosti, bylo mi všechno tak blízké, jak kdybych to znala. Autorka tu skvěle vykreslila atmosféru a díky tomu jste se dokázali vcítit do postav a před očima jste viděli všechna místa, o kterých je v knize řeč. V příběhu se sice řeší to, kam svět spěje, ale je hlavně o lidech. O jejich životech a chybách, o tom, co prožili a jaká tajemství je tíží. Jsou to lidé jako my a díky tomu je budete chápat a prožívat s nimi jejich životy. Ke konci knihy jsem byla napnutá, hltala jsem stránku za stránkou a pak byl konec. A já byla smutná, že se s mými novými přáteli musím rozloučit. Rozhodně si mě tahle kniha získala a víte, co mi ještě předala? Potřebu jít do přírody, ven, ke stromům, k řece, … dokud tu všechno ještě máme.