V Příběhu lípy se seznamujeme s Johanou, která sama vychovává dcerku. Řeknete si, že to není nic neobvyklého, že takových matek je, ale Johanina dcerka Nela má PAS. Poruchu autistického spektra. Navštěvují spolu zařízení, kde jsou i další autistické děti a Johana se snaží naučit rozumět své dceři a dopřát jí co nejlepší život. To, že se okolí občas dívá skrz prsty na vztekající se Nelu, jí vnitřně velice ubližuje. Johana je unavená, protože to co zdravému dítěti trvá hodinu, dvě, tak s Nelčou je to na dlouhé lokte. Její kamarádka je bezdětná a má život plný aktivit a jednou z nich je psaní románu z období druhé světové války. A tím se nám rozvíjí druhá, historická linka, která nás zavede do Palestiny a severní Afriky kde bok po boku bojují Vojtěch a Antonín. Dva kamarádi, kteří společně odešli z vesnice, která pro ně byla vším. Vojta v ní navíc zanechal svoji přítelkyni Květu. Snaží se udržovat komunikaci alespoň formou dopisů, ale doba je zlá a lidé bojují o přežití. Nejen přímo na frontě. Tenhle příběh je pro mě nejsilnější a nejkrásnější, jaký kdy Miriam napsala. Všechny jsou skvělé, ale tenhle mě na konci rozbil. Od prvního písmenka si vás kniha získá svým nádherným příběhem nejen v lince současné, ale i té historické. Tentokrát nedokážu říct, která mě bavila víc. Autistické dítě bylo v příběhu vyobrazeno s obrovským citem, pokorou, ale také důrazem na to co a jak prožívá rodina, která má dítě s PAS. A víte proč? To si přečtěte v knize. Neprozradím. U historické linky jsem si nejdřív říkala, že se Miriam pouští na tenký led, protože ona je pro mě romantická duše a neuměla jsem si představit, jak uchopí hrůznosti války. A svedla to bravurně. Rešerše jí musely dát obrovskou práci a na příběhu je to znát. Faktické informace se prolínají s příběhem dvou kamarádů. Nebojte se, nebudete číst o brutalitách, ale autorka se zaměřila spíš na sílu přátelství v době, která byla těžká pro všechny, zvlášť pro vojáky. Příběh s vůní lípy je dojemným, ale i lidsky tragickým příběhem, který vás bude bavit od prvního do posledního písmenka. Měla jsem tip, jak příběh skončí, ale autorka musela tušit, že takto by příběh zakončili všichni, tak si pro nás připravila takový konec, který vás rozbije na milion kousíčků. Miluju Příběh s vůní lípy a navždy mi zůstane v paměti. Autorce děkuji za tak srdceryvný příběh, který mě rozbil v historické lince a naučil mnohé v té současné.