Svět, který autorka vytvořila mě naprosto okouzlil. Jak už víte, děj se odehrává na kouzelném ostrově Cadence, který je kvůli dávnému sporu rozdělen na Východ a Západ. Celým příběhem nám prostupují duchové vládnoucích živlů. Máme zde vítr, který zachytává klepy a tajemství a roznáší je po ostrově, měnící se krajinu, kdy jsou z jednoho kopce čtyři a duchové země, které když uctíváte, hlídají vám úrodu a odhalí vám léčivé byliny. Na Západě jsou duchové daleko silnější a Breccané nenesou újmy z používání magie, ale jejich úroda střádá, kdežto na Východě Tamerlainové platí svým zdravím za použití magie, ale jejich úroda je znamenitá. A přesně kvůli těžkým zimám a nedostatku úrody podnikají Breccanové nájezdy. Rebecca Ross píše tak krásným baladickým stylem, zamilujete si postavy, přírodu, duchy. Nechybí zde ani politické intriky, tajemství, překvapivá odhalení a lehce tajuplná atmosféra. Při čtení jsem ale měla hodně otázek ohledně fungování magie a světa, ale dostala jsem velmi málo odpovědí. Doufám, že se toho dočkáme v dalším díle. Nečekejte zde nějakou extra velkou akci. Autorka si krásně hraje se slovy, vymýšlí legendy o duchách a ukazuje nám krásu kouzelného ostrova a skromnost jejich obyvatel a mnohem více si hraje s nitrem postav než se samotnou akcí. Stránky mi rychle ubíhaly mezi prsty a já měla na chvíli pocit, že se po kouzelném ostrově procházím spolu s hlavními hrdiny příběhu a že i já čelím nástrahám duchů. Jack mi přišel trochu uťápnutý, nedokázal tolik mluvit o svých pocitech a nechával dělat první kroky ostatní, to mi na něm nepřišlo zrovna moc přitažlivé. Bylo ale krásné vidět, jak hudbě naprosto propadl a že díky ní dokáže povolat duchy. Adaira byla jediná dědička lenního pána a nesla si sebou opravdu obrovské břímě. Jelikož byl lenní pán těžce nemocný, vše řešila spíše ona a celá záležitost se zmizelými dívkami ležela na jejích bedrech. S Jackem si v dětství dělali samé naschvály a měli mezi sebou lehkou rivalitu. Bylo hezké sledovat, jak se jejich vztah postupně měnil. Nebudu lhát, ale už po těch 250 stranách mě označení "Odvěká hrozbo" začalo lézt na nervy Sledujeme zde osudy i dalších postav na ostrově a léčitelka Sidra a velitel stráže Torin mě bavili asi nejvíce. Bavil mě vývoj jejich manželského vztahu, jak je nečekané události změnily a jak znovu hledali společnou cestu a porozumění jeden druhému. Konec mě trošku možná i zklamal trochu mě mrzelo, že to vlastně dopadlo tak jak to dopadlo, ale co tím myslím a jak to vlastně dopadlo si budete muset zjistit sami. Mám pro to, ale radost, že je napsaný i druhý díl a doufám, že u nás vyjde brzy. Pokud tedy máte chuť na nenáročné, oddechovější, pohádkové fantasy je tohle přesně pro vás. Hodnocení: 3,8/5 Děkuji nakladatelství Albatros za zaslání knihy. IG:@ strana394

Ostrov Cadence, místo, kde se žije dobře, alespoň na jedné jeho části. Když na ostrově začnou mizet dívky, dědička východního pobřeží Adaira, povolá zpět z pevniny svého dřívějšího soupeře Jacka. Věří totiž, že jedině bardova hudba dokáže záhadu objasnit. Postupně zjišťujeme, že je tu více tajemství, než by se mohlo zdát. Tato kniha si mě doslova přivolala. Když jsem viděla tu krásnou obálku, rozhodla jsem se, že po dlouhé době zkusím žánr fantasy, i když ho běžně nečtu. A dobře jsem udělala. Toto fantasy je totiž přesně takové, aby si ho užili i čtenáři naprosto odlišných žánrů. Máme tu duchy i magii. Kouzla i bylinky. Nenávist i lásku. Dokonce i detektivní zápletku. A mě to vážně moc bavilo. Je to napínavé, ale místy i vtipné. Psáno lehce a přehledně. Na ostrově Cadence se neztratíte, i když může zamotat hlavu nejednomu poutníkovi… V knize je cítit oslava přírody a hudby. Já sama jsem měla nejblíže k postavě Sidry, která díky přírodě dokázala léčit. Ale musím říct, že i ostatní postavy mi byly sympatické. Občas jsem měla pocit, že autorka nevysvětli vše tak, jak by mohla, ale třeba si to nechává na příště. Jo, tahle kniha mě bavila a rozhodně se těším na její pokračování.